Štěstí...

11. února 2011 v 15:06 | Nubby
Kde je? Kam se podělo? Kam zase odplavalo?
Proč říkáš mi, ať žiju v naději?
Proč ji ale všichni ztrácejí?
Proč znám hrdinův individuální bol?
Proč nemám raději dur než mol?

Nevím proč...Ale poslední dobou, přestože se děje tolik krásných věcí, nějak nedokážu být šťastná... Během posledního týdne jsem zažila mnoho krásných chvil s novýma lidma, během víkendu s nima budu zas...Je mi s nima strašně dobře, ale šťastná nejsem...Tak v čem je háček? Nechápu to...

Když nad tím přemýšlím, všichni lidi, ke kterým jsem zatím pronikla natolik hluboko, aby mi něco takového řekli, mi odsouhlasili, že se někdy (ve většině případů spíše často) cítí osamělí...Nezávisle na tom, že mají přátele - a dobré přátele....Dává to smysl? Co pak tedy zažene pocit osamění? Je to jen tím, že jsem zatím potkala divné lidi? Těžko říct...

Smutek a radost...Naděje a bolest... Všechno se míchá v jednom okamžiku...
Ale já přece jsem šťastná! Protože usínám s pocitem, že dnešní den stál za to a prožila bych jej klidně znova? Snad...:)
Bojím se, že se brzy zamiluju... vždycky to s sebou nese tolik starostí! A je to útok na moji hrdost... No, uvidíme...:)

Čau Nubby
 

Zvláštní...

7. února 2011 v 18:05 | Nubby
Tohle už se mi dlouho nestalo...
Jak si mohli někteří z vás všimnout, už několik dní jsem tady nic nedala - což je u mě poměrně zvláštní - a navíc jsem ani nekomentovala žádné blogy...Prostě jsem byla internetově neaktivní.
Hned vysvětlím proč. :)No jo, už mám ve zvyku být ukecaná :D
Je to jednoduché: pár dní jsem prostě vůbec nezapla počítač. To se mi stává snad jen když je počítač pokažený, ale sama od sebe? :-P...
Důvodů je hned několik, ale každopádně mě to prostě ani nenapadlo... (A to mi na celé věci přijde nejzvláštnější!). Absolutně jsem se začetla do knihy (přesněji řečeno do knih) a téměř úplně jsem zapomněla na svět... Dokonce jsem málem zapomněla na tu oslavu narozenin - open party (viz. zde). Naštěstí jsem si vzpomněla dostatečně včas, abych se stíhla umýt, obléct, učesat a namalovat. Byl to skvělý zážitek, (i když v duchu jsem furt byla napjatá, jak bude moje kniha pokračovat, ale nakonec jsem se od toho dokázala odpoutat), seznámila jsem se s mnoha novými lidmi, kteří se zdají naprosto úžasní, dostala jsem několik kontaktů, pozvánek na pizzu (do meka, na kafe apod.) a hlavně pozvánku na další takovou oslavu narozenin. Jedenáctý byl naprosto skvělý a moc mi pomohl...:) Pokecali jsme, potěšil mě a oba jsme si to strašně užili. :) Sice se mi povedl malý trapas, ale nikdo to nebral vážně a bylo to v pohodě... Najednou bylo strašně moc hodin a já jsem se bála, že doma nestihnu být včas - rodiče jsou na to strašně hákliví!, ale nakonec jsem to stihla a všechno bylo OK :).
Dnešní den ve škole byl strašně nudný, tak jsem ho vyplňovala psaním smsek s novými lidmi a dokonce i moji spolužáci si mě začali více všímat a bavit se se mnou - prý jsem zářila nebo tak něco :D:D:D. Bojím se, kdy se tohle všechno krásné zase zkazí! Ale to bude OK! Věřím tomu... A budu dál BOJOVAT...:)
Těším se na vaše komentáře - o vašich víkendech, o nejoblíbenější knihách, o závislosti na internetu, o seznamování...prostě o čemkoli :)

Čau Nubby

Nic nového...3.2.2010

3. února 2011 v 19:29 | Nubby
Nic nového se neděje, nemám potřebu tady vypisovat program každého svého dne...:-P
Přijde mi to zvláštní, když někteří blogeři na svůj blog píšou o každém svém dni, je to poměrně nezajímavé a ostatní dělají, jak je to strašně zajímá, (často jen proto, aby byl jejich blog navštěvovaný a měl komentáře - tím nemyslím nikoho konkrétního, protože na takový blog jsem naštěstí poslední dobou nenarazila...), nejlépe ještě s gramatickýma chybama. Momentálně nemám potřebu dělat tady vyplakávájící se hromádku neštěstí, i když sama dobře vím, že se tak někdy chovám, protože potřebuju NĚČÍ podrporu...A když už ne jinde, tak na internetu se vždycky někdo najde...Protože svou situaci popisuju jednostranně.. Takže místo aby mi pomohli a hodili mě do reality, utěší mě, protože přece MÁM pravdu a JSEM TA NEJVĚTŠÍ CHUDINKA na světě..
Ona realita je tvrdá, ale někdy je potřeba, nemyslíte?
Mě totiž dneska Jedenáctý hodil do reality...A já jsem mu vděčná...I když to bolí a je to tvrdé a dělám, že se na něj zlobím, ale někde hluboko jsem ráda...
Nevím, jak to půjde dál, bojím se...Ale...BOJUJU...Co jiného mi zbývá? :-P

Čau Nubby
 


Tólik věcí!

1. února 2011 v 18:32 | Nubby
Připomíná mi to pohádku o Krtečkovi a kalhotkách... Nepamatuju si to přesně, ale Krteček mluví o svých pokladech a říká: "Tólik věcí! Ale kam je všechny dám? :-O" (Navoďte si tu atmosféru, kdy to čte maminka a snaží se strašně moc artikulovat a hrát to, aby vás zaujala..)

Tak na tohle jsem si dneska vzpomněla, když jsem si uvědomila, kolik jsem stihla věcí. Nejenže jsem byla ve škole, napsala písemku, byla zkoušená, pokecala o obědové s Jedničkou, (což mi ostatně hodně prospělo a jemu-zase mužský rod-snad taky), zajela si vyzvednout lístky do divadla, zašla na kafe s maminkou, koupila nové triko, udělala úkoly, nachystala večeři pro rodinu a uklidila svůj pokoj, (který to náramně potřeboval) a teď jsem si sedla k PC... Plánuju si ještě číst, dát si vanu a zase pocvičit na flétnu..:) Bylo to skvělé, asi to budu praktikovat častěji. Nevím, jestli se cítím nějak extra líp, ale mám dobrý pocit z toho, že jsem něco dělala..A ještě jsem zařídila prá věci, na které už jsem dlouho zapomínala - vyřídila resty...

A co jste dneska stihli vy? Zažili jste taky den, kdy jste toho hodně stihli? ;)

Čau Nubby

Víkend...

31. ledna 2011 v 16:07 | Nubby
Tak víkend nakonec dopadl úplně jinak než jsem čekala...:)
Jedenáctý (budu mluvit v mužském rodě nezvásile na tom, jestli to byl kluk nebo holka :)) se ukázal jako velmi příjemný společník...Šli jsme na pizzu a byla hodně dobrá... I když cena tomu docela odpovídala :D. Skvěle jsme pokecali o všem možném a já se cítím mnohem líp... Teda snažím se nepřiznávat si tu depresivní náladu někde uvnitř mě. Nicméně Jedenáctý mě pozval na příští týden na oslavu narozenin. Ne svých - je to spíše taková open party. Tak nevím, jestli tam mám jít. Byla bych tam jedna z nejmladších a s většinou lidí, kteří tam jdou, se moc neznám... A seznamování mě sice docela baví, ale rozhodně to není moje silná stránka a paradoxně z něj mám strach.

Co se týče neděle, tak ta byla nudná. Koukala jsem na pár seriálů. Do školy toho teď moc není, tak jsem se ani moc neučila...Ale nějak jsem neměla náladu tady nic psát, u počítače jsem skoro nebyla.

Dneska samozřejmě vysvědčení :-P. Nakonec mám samé jedničky, což jsem ráda, i když některé asi nejsou 100% zasloužené. Rodiče budou mít radost, snad...Doufám, že aspoň dostanu pochvalu...;)

Tak se ještě jednou omlouvám za zpoždění, protože jsem si všimla, že návštěvnost trochu stoupla a někteří sem asi chodí pravidelně :). Díky moc za to :-P

Čau Nubby

Jedenáctý!

28. ledna 2011 v 22:04 | Nubby
Naděje...umírá poslední...Otřepané, že?
No, každopádně, v návaznosti na předchozí článek, napsala jsem jedenácté osobě a vyšlo to! (jak jsou v téhle větě ty čárky? :-O) Nebudu zítra sedět celý den doma - sice to není osoba úplně nejbližší a mohlo by to být divné, ale uvidíme... Samozřejmě dám vědět :)

Čau Nubby

Zešílím...Zešílíš...Zešílí...Zešílíme...

28. ledna 2011 v 20:48 | Nubby
Ale vážně... Já zešílím... Napsala jsem 10-ti lidem, z toho mi odpovědělo 7... Ptala jsem se, jestli někam nezajdem: do čajky, do kina, do Meka...cokoli...ale nikdo nechce... Proč? Co je na mě tak špatného? Smutek nad smutek... Zase jeden víkend strávený doma, sama... Osamělá... S nějakým strašně dojemným románem? Se ztrátou jakékoli naděje? Vždyť já vím, že je to moje vina, ale nějak se mi s tím nechce nic dělat... Ono by se aji chtělo... Ale co? Co mám dělat?

A dost! Budu bojovat! Nenechám to takhle být... Budu se ptát, co se děje, proč se to děje, budu se snažit, nepřestanu jim psát... Vždyť pak se mnou půjdou - možná sice proto, abych jim přestala psát, ale takhle budu mít možnost jim ukázat, že já za to stojím... Pravda: ani já tomu sama nevěřím, ale snad to vyjde... Ono totiž základní problém je: Kdo jsem? Já to nevím... A tak se možná příliš přizpůsobuju tomu, s kým jsem... Nejsem sama sebou, jsem zrcadlo... A to je nuda... Ale já budu bojovat, nevzdám se... Snad se mi to bude dařit! Držte mi palce :)

Čau Nubby

Paradox

26. ledna 2011 v 18:50 | Nubby
To je krásné slovo... Paradox... A jeho význam to ještě doplňuje... Ale můj paradox bude velmi chabý... :(
Paradox je, že jsem vzhledem k poslednímu článku změnila design... Měla jsem to nachystané už dlouho, ale nebyl čas, ani chuť. A teď je to děsně divný. Vůbec se takhle necítím. Ale bylo mi líto to nedotáhnout do konce...
Dnešní den byl smutný... Pokračuju ve své melancholii a chystám se na uzavřenost. Nebaví mě to. Kašlou na mě, ale já se o jejich přízeň starat nebudu... Tohle jsem já, tak si zvykněte!
Ale já nechci být sama...:(

Nub

Zase po čase..

25. ledna 2011 v 18:17 | Nubby
Asi bych se na začátek měla omluvit, že jsem se dlouho neozvala. Ale já nějak nemám důvod se omlouvat. Prostě jsem to nestíhala a ani jsem neměla náladu. Myslím si totiž, že ani nebylo komu se omlouvat.
Znáte to: uzavírání známek. Ve škole učitelé dohání to, na co celý půl rok kašlali.
Ale u mě jde ještě o něco jiného. Kámoši na mě kašlou. Nevím, čím to je, ale neustále jsem doma... Napíšu, zavolám a jediné, co slyším je: "Promiň, nemám čas." Ale že by se někdo ozval mi? Pozval mě? Nehrozí... A tak si doma zalezu pod peřinku a čtu si... Paráda... Už mě to ani nebaví... Myslela jsem si, že jsem našla opravdové přátele... No, možná je chyba i ve mně... Ale jaká? Jednoduše: jsem nudná! A to hodně... Spíše přihlížím, než bavím společnost, zvláště poslední dobou... Doma je nějak dusno... Nemám náladu se s tím někomu svěřovat, ale ostatní asi vidí, že se něco děje... A tak se dopouštím klasické lži: "Co se děje?" "Niiiic!"
A tak na co si vlastně stěžuju? Na nezájem ostatních? Ha ha... Vždyť je to moje chyba! Ale proč na mě kašlou? Proč? Nechci se cítit tak sama... Proč? No, tak! Vzchop se! Ne! Já nechci! Jsem sama... Ale není to moje vina... A čí je to vina? Dost! Tak proč?
Nikdy mě nemůžou pochopit...Může mě vůbec někdo pochopit?

Čau Nubby
P.S: Snad se někdo ozve... Třeba by mi to pomohlo... Naivko! Vážně tomu věříš?

8.1.2011

8. ledna 2011 v 15:12 | Nubby
Tak snad už jsem konečně nečinně přečkala ten čas, kdy se musí přát do Nového roku, přijde mi to strašně povrchní.. A navíc může tenhle blog číst někdo, komu bych to vůbec nechtěla přát, že...

Momentálně se toho děje sice hodně, ale nechce se mi o tom moc psát... "Nejdůležitější" je momentálně škola, protože se musím hodně učit - znáte to, uzavírání známek ;)

Flétna mě začala bavit. Přemýšlím, že bych zase od pololetí začala chodit do hudebky. Co si o tom myslíte? ;)

Strašně moc se těším na jaro. Až zase budu moct chodit na procházky, sportovat venku... Až na mě bude koukat sluníčko a způsobovat moji dobrou náladu. Těšíte se taky? Popř. na co/proč? ;)

Miluju kulturní události. To je skoro jediná výhoda zimy - méně času venku, více času na kulturu... A tak se občas dokonce zjevím v divadle... A baví mě to... Chodíte do divadla? Jaký divadelní žánr máte nejraději? ;)

Čau Nubby

Kam dál